Proč to tak možná chceš udělat: Chceš na svoje kamarády zapůsobit tím, že se rozhoduješ nezávisle. Říkáš si, že rodiče tomu moc nerozumí nebo jejich názor nebereš až tak vážně. (Přísloví 14:18)

 K čemu to povede: Na kamarády tím možná uděláš dojem, ale zároveň jim ukážeš, že někdy nejednáš čestně. A pokud nejednáš čestně s rodiči, je možné, že nebudeš jednat čestně ani s nimi. Svým chováním rodičům ublížíš, zklameš jejich důvěru a nejspíš tě hned tak na nějakou akci nepustí. (Přísloví 12:15)

 Proč to tak možná chceš udělat: O pozvání jsi přemýšlel a došel jsi k závěru, že to, co se tam bude dělat, je proti tvým zásadám nebo že tam nebude dobrá společnost. (1. Korinťanům 15:33; Filipanům 4:8) Nebo je to tak, že bys tam jít chtěl, ale bojíš se rodičů zeptat.

 K čemu to povede: Pokud nepůjdeš, protože víš, že by to nebylo správné, dokážeš pozvání odmítnout s větší sebedůvěrou. Pokud ale nepůjdeš prostě kvůli tomu, že nemáš odvahu se rodičů zeptat, asi zůstaneš otráveně sedět doma s pocitem, že všichni kromě tebe se skvěle baví.

 Proč to tak možná chceš udělat: Uvědomuješ si, že rodiče nad tebou mají autoritu, a respektuješ jejich názory. (Kolosanům 3:20) Máš je rád a nechceš jim ublížit tím, že bys jednal za jejich zády. (Přísloví 10:1) Zároveň máš příležitost si s nimi o celé věci popovídat.

 K čemu to povede: Rodiče budou cítit, že je máš rád a že k nim máš úctu. A pokud se jim tvoje prosba bude zdát rozumná, třeba budeš moct jít.

 Jeden důvod si můžeme znázornit. Představ si, že jsi u moře. To skrývá různá nebezpečí, a tak se radši budeš koupat tam, kde je pláž hlídaná plavčíkem. Je to rozumné, protože když si užíváš koupání, máš jenom malý přehled o tom, co se děje kolem. Plavčík naproti tomu dokáže ze svého místa snadněji zpozorovat nebezpečí. Díky svým znalostem a zkušenostem si i tvoji rodiče líp uvědomují nebezpečí, která ty nevidíš. Podobně jako plavčík na pláži ani rodiče ti nechtějí kazit zábavu. Spíš ti chtějí pomoct, aby ses vyhnul všemu, co by tě o radost ze života mohlo připravit.

 Podívejme se na další důvod. Rodiče si přejí tě chránit. Láska je vede k tomu, aby ti vyšli vstříc, kdykoli je to možné, ale aby ti něco zakázali, pokud je to nutné. Když se jich ptáš, jestli tě někam pustí, oni se zase ptají sami sebe: Pokud mu to dovolím, dokážu pak žít s možnými následky? Rodiče na tvoji prosbu kývnou pouze tehdy, když budou mít dostatek důvodů věřit, že se ti nic nestane.

Co můžeš udělat

 Buď poctivý: Polož si otázky: Proč tam vlastně chci jít? Je to hlavně kvůli tomu, že se tam bude dělat něco, co mě baví, nebo spíš kvůli tomu, aby mě brali moji kamarádi? Chci tam jít proto, že tam bude někdo, kdo se mi líbí? Buď poctivý i ke svým rodičům. Dobře tě znají a sami taky byli mladí, a tak tvoje skutečné pohnutky stejně odhalí. Ocení, když s nimi budeš jednat férově, a ty navíc budeš mít užitek z jejich moudrosti. (Přísloví 7:1, 2) Pokud však poctivý nebudeš, podkope to tvoji důvěryhodnost a sníží to šanci, že tě rodiče pustí.

 Zvol správný čas: Nevysyp to na rodiče hned, když se vrátí z práce nebo se zrovna soustředí na něco jiného. Přijď za nimi, až budou ve větší pohodě. Nenechávej to ale na poslední chvíli a nenuť je, aby se rozhodovali pod tlakem. Rodiče neradi řeší něco narychlo. Když se zeptáš včas, dáš jim prostor si to promyslet.

 Podej dostatek informací: Nesnaž se mlžit. Přesně vysvětli, co chceš podniknout. Rodiče neradi slyší odpověď „Já nevím“, a to zvlášť u otázek typu „Kdo tam bude?“, „Bude tam někdo z dospělých?“ nebo „V kolik budeš doma?“.

 Měj správný postoj: Nedívej se na rodiče jako na nepřátele, ale jako na členy týmu. Koneckonců taky tým jste. Pokud se na ně budeš dívat jako na spojence, nebude tvoje prosba znít útočně a je větší šance, že se ti budou snažit vyjít vstříc.

 Ukaž rodičům, že jsi dostatečně rozumný – že umíš přijmout jejich rozhodnutí a zachovat se podle něj. Když to tak uděláš, budou tě víc respektovat. Až po nich budeš něco chtít příště, nejspíš se ti budou snažit vyhovět.