Kromě biblické zprávy ve Skutcích 2:5–11 existuje záznam od tehdejšího spisovatele Filóna, který také popsal davy lidí, jak o Letnicích roku 33 n. l. přicházely do Jeruzaléma.

O těch, kdo do tohoto města cestovali, napsal: „Při každém svátku přicházejí nesčetné zástupy lidí z bezpočtu měst. Někteří cestují po souši, jiní po moři, z východu i západu, ze severu i jihu.“ Filón také citoval část dopisu, který poslal Agrippa I., vnuk Heroda Velikého, římskému císaři Caligulovi. Agrippa v něm o Jeruzalému napsal: „Svaté město . . . je hlavním městem nejenom Judeje, ale také většiny dalších zemí. Čas od času totiž vysílá své obyvatele do sousedních zemí.“

Agrippa vyjmenoval oblasti, ve kterých byly založeny židovské komunity, včetně takových dalekých území, jako byla Mezopotámie, severní Afrika, Malá Asie, Řecko a ostrovy ve Středomoří. Znalec Bible Joachim Jeremias poznamenává: „I když se o cestách do Jeruzaléma v tomto seznamu konkrétně nemluví, je v něm tato myšlenka nepřímo vyjádřena. Bylo totiž povinností všech dospělých židů tuto pouť vykonat.“ (5. Mojžíšova 16:16)

Každoročně se v Jeruzalémě slavily tři svátky – Pasach, Letnice a Svátek chýší. V prvním století tam proto přijížděly statisíce židů ze všech koutů izraelské země i odjinud. (Lukáš 2:41, 42; Skutky 2:1, 5–11) Všichni tito poutníci museli někde nocovat.

Někteří se ubytovali u přátel, jiní v hostincích nebo noclehárnách. Mnozí spali ve stanech ve městě nebo za městskými hradbami. Při své poslední návštěvě Jeruzaléma Ježíš přespával v blízkém městě Betanii. (Matouš 21:17)

Poblíž chrámu byly objeveny stavby, ve kterých bylo hodně nádrží určených ke koupeli. Má se za to, že tyto budovy byly kdysi ubytovnami, kde mohli poutníci zůstat a umýt se před vstupem do chrámu. Nápis na jedné z těchto budov naznačuje, že Theodotos, kněz a představený místní synagogy, „postavil synagogu pro čtení Tóry a . . . také ubytovnu, pokoje a vodovod pro cizince, kteří to potřebovali“.