JESTLIŽE jste rodiče, míváte někdy podobné pocity? Když zažíváte takové situace, kladete si otázku, jak – nebo dokonce zda vůbec – byste měli své děti ukázňovat? Je nějaký důvod, proč byste je ukázňovat neměli?

V Bibli není slovo „ukázňování“ pouze jiným výrazem pro trestání. Vztahuje se především na poučování, vzdělávání a napravování. Nikdy není spojeno s nějakou hrubostí, nebo dokonce s týráním. (Přísloví 4:1, 2)

Rodičovské ukázňování se dá přirovnat k zahradničení. Zahradník připravuje půdu, zalévá a hnojí stromky a poskytuje jim ochranu před škůdci a plevelem. Jak stromky rostou, zahradník je možná musí prořezávat, aby jim pomohl růst správným směrem. Ví, že když bude pečlivě kombinovat různé metody, pravděpodobně vypěstuje zdravé stromy. I rodiče se o děti starají mnoha různými způsoby. Občas je ale musí ukáznit. To se podobá prořezávání, protože to umožňuje napravit špatné sklony dítěte hned zpočátku a pomoct mu, aby rostlo správným směrem. Prořezávání se však musí provádět opatrně, jinak by se strom mohl trvale poškodit. Podobně musí rodiče své děti ukázňovat opatrně a s láskou.

Jehova, Bůh Bible, dává rodičům v tomto směru nádherný příklad. Způsob, jakým své pozemské služebníky ukázňuje, je tak účinný a žádoucí, že si časem jeho ukázňování zamilují. (Přísloví 12:1) „Chopí se ho“ a „nepolevují“. (Přísloví 4:13) Pokud chcete, aby vaše dítě na výchovu reagovalo, snažte se věrně napodobovat tři klíčové rysy toho, jak ukázňuje Jehova. Dělá to (1) s láskou, (2) rozumně a (3) důsledně.

Když někoho ukázňuje Bůh, dělá to vždycky z lásky a s láskou. Bible říká: „Koho Jehova miluje,  toho kárá, dokonce jako otec syna, v němž nalézá zalíbení.“ (Přísloví 3:12) Jehova je navíc „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu“. (2. Mojžíšova 34:6) Proto není nikdy despotický ani krutý. Neuchyluje se ke zraňujícím slovům, neustálému kritizování nebo sžíravému sarkasmu – k výrokům, které „bodají jako meče“. (Přísloví 12:18, Bible21)

Je pravda, že žádný rodič nedokáže Boží dokonalé sebeovládání napodobovat v plné míře. Někdy vám může docházet trpělivost, ale v takových zvlášť těžkých chvílích si připomínejte, že když člověk trestá v hněvu, je to většinou nespravedlivé, nepřiměřené a mívá to opačný účinek. Navíc trestání v afektu nebo z pocitu bezmoci není žádné ukázňování. Je to jednoduše ztráta sebeovládání.

Když však budete při ukázňování projevovat lásku a ovládat se, pravděpodobně dosáhnete lepších výsledků. Všimněte si, jak postupovali George a Nicole, dva rodiče citovaní na začátku článku.

„Když se Jordan konečně vrátil domů, všechno v nás s manželkou vřelo, ale ovládli jsme se a poslechli si jeho vysvětlení. Protože už bylo pozdě, rozhodli jsme se probrat celou věc až ráno. Všichni tři jsme se spolu pomodlili a šli spát. Nazítří pro nás bylo mnohem snadnější promluvit si v klidu a syn si naše slova vzal k srdci. Uznal svoji odpovědnost a bez námitek přijal omezení, která jsme mu uložili. Naštěstí jsme si uvědomovali, že pokud člověk reaguje rychle a v rozčilení, nevede to k dobrým výsledkům. Když se nám podařilo nejdřív ze všeho naslouchat, většinou to dopadlo tím nejlepším způsobem.“ George

„Když jsem viděla, jak můj syn nesmyslně poranil svou sestru, dostala jsem vztek. Nereagovala jsem však okamžitě, ale poslala jsem ho do jeho pokoje, protože jsem byla příliš rozzlobená na to, abych jednala racionálně. Když jsem se potom uklidnila, důrazně jsem mu vysvětlila, že ubližovat druhým se nesmí, a ukázala jsem mu, co sestře udělal. Tento přístup na něj zabral. Sestřičce se omluvil a objal ji.“ Nicole

Ano, vhodné ukázňování – i takové, které zahrnuje trest –, je vždycky motivováno láskou.

Jehova vždycky ukázňuje „ve vhodné míře“. (Jeremjáš 30:11; 46:28) Bere v úvahu všechny okolnosti, včetně těch, které nejsou na první pohled zřejmé. Jak ho mohou rodiče napodobovat? Stephen, citovaný v úvodu, vysvětluje: „Ačkoli jsme byli velmi zklamaní a nechápali jsme, proč Natalie tak neústupně zapírá, že prstýnek ukradla, snažili jsme se vzít v úvahu, co je ve svém věku schopná chápat.“

Nicolin manžel Robert se také snaží zvažovat všechny okolnosti. Když jeho děti zlobí, klade si otázky: Je to jenom ojedinělý případ, nebo se v tom projevuje nějaký negativní povahový rys? Je dítě unavené nebo není ve své kůži? Mohlo by toto chování být známkou jiného problému?

Rozumní rodiče mají také na paměti, že děti nejsou malí dospělí. Tuto skutečnost uznal i apoštol Pavel, když napsal: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě.“ (1. Korinťanům 13:11, Bible21) Robert k tomu říká: „Jedna z věcí, které mi pomáhají udržet si potřebný nadhled a nereagovat přehnaně, je to, že si připomínám, co jsem sám dělal, když jsem byl kluk.“

Velmi důležité je, abyste měli realistická očekávání a zároveň neomlouvali nebo nepřehlíželi špatné jednání a postoje. Když budete brát v úvahu schopnosti vašich dětí a další okolnosti, dokážete je ukázňovat vyrovnaně a rozumně.

„Já jsem Jehova, nezměnil jsem se,“ píše se v Malachiášovi 3:6. Boží služebníci tomu důvěřují a dodává jim to pocit jistoty. Děti také potřebují cítit, že při ukázňování máte stále stejná měřítka. Pokud je budete měnit podle nálady, vaše děti to bude mást a frustrovat.

Připomínejte si, co řekl Ježíš: „Ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ Tato slova platí i pro rodiče. (Matouš 5:37) Než vyřknete nějaké ultimátum, dobře si rozmyslete, zda máte v úmyslu svou pohrůžku splnit. Pokud dítě varujete, že ho za špatné chování určitým způsobem potrestáte, dodržte to.

K tomu, aby ukázňování bylo důsledné, je nutná dobrá komunikace mezi rodiči. Robert vysvětluje: „Pokud našim dětem něco dovolím a pak se dozvím, že jim to manželka předtím zakázala, změním své rozhodnutí, abych manželku podpořil.“ Jestliže se rodiče na řešení nějaké situace neshodují, je lepší, když rozdílné názory proberou soukromě a domluví se na jednotném postupu.

Pokud budete napodobovat Jehovu, který ukázňuje s láskou, rozumně a důsledně, můžete si být jistí, že vaše děti z toho budou mít užitek. Vaše láskyplné vedení jim může pomoct, aby z nich vyrostli citově zralí, zodpovědní a vyrovnaní dospělí. Bible výstižně říká: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6)