OPUSTILI JSTE svou církev? Pokud ano, rozhodně nejste sami. V mnoha zemích stále roste počet lidí, kteří se nehlásí k žádnému náboženství. Tento trend ukazuje, že budoucnost církví je nejistá. Následují některé příklady.

To, že jsou lidé zklamaní z organizovaného náboženství, má nejrůznější důvody. Jsou to například sexuální skandály duchovních nebo to, že církve schvalují nebo podporují násilí. Existují ale i další důvody – možná ne tak zřejmé – které mají velký podíl na tom, že hodně lidí církve opouští. Podívejme se na některé z nich.

• Vysoká životní úroveň: Ve zprávě Global Index of Religion and Atheism bylo uvedeno, že „čím jsou lidé bohatší, tím méně se považují za nábožensky založené“. To je důležité zjištění, protože v mnoha zemích životní úroveň rychle roste. Podle profesora ekonomie Johna V. C. Nyeho mají lidé v některých částech světa takovou „životní úroveň, že by i nejvýznamnější králové uplynulých dvou století zbledli závistí“.

  CO ŘÍKÁ BIBLE: V Bibli je předpovězeno, že „v posledních dnech“ budou lidé milovat peníze a různé požitky spíš než Boha a jiné lidi. (2. Timoteovi 3:1–5) Jeden biblický pisatel chápal, jaká nebezpečí jsou s bohatstvím spojená, a tak řekl Bohu: „Nedávej mi chudobu ani bohatství.“ Proč o to prosil? Pokračuje: „Abych se nenasytil a skutečně tě nezapřel.“ (Přísloví 30:8, 9)

• Náboženské tradice a morálka: Mnoho lidí, hlavně mladých, má pocit, že náboženství už dnes není důležité ani praktické. Jiní v něj ztratili důvěru. Tim Maguire, tiskový mluvčí Humanist Society Scotland, řekl: „Když se ohlédneme za tím, jak se církve v průběhu historie chovaly, vidíme, proč z nich lidé odcházejí. Už je totiž nepovažují za vzor v dodržování morálních zásad.“

  CO ŘÍKÁ BIBLE: Před falešnými učiteli varoval Ježíš Kristus. Řekl: „Poznáte je podle jejich ovoce. . . . Každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý prohnilý strom nese bezcenné ovoce.“ (Matouš 7:15–18) Mezi „bezcenné ovoce“ duchovních patří to, že zasahují do politiky nebo schvalují jednání, které Boha uráží, například homosexualitu. (Jan 15:19; Římanům 1:25–27) Patří mezi ně také to, že nahrazují biblické nauky bezcennými obřady a nesmyslnými tradicemi. (Matouš 15:3, 9) Ježíš chtěl, aby bylo o jeho následovníky v duchovním ohledu  dobře postaráno. (Jan 21:17) Hodně náboženských představitelů se o to ale nesnaží. Proto mnoho lidí duchovně strádá.

• Církve a peníze: Podle Pewova výzkumného střediska si hodně lidí myslí, že církve kladou příliš velký důraz na peníze. Navíc někteří církevní představitelé na rozdíl od svých oveček žijí velmi okázale. Například v jednom německém městě, kde pro mnoho věřících bylo těžké opatřit si základní věci k životu, čelil biskup obvinění z toho, že žije v ohromném přepychu. Jeho způsob života pohoršil mnoho místních katolíků. A v Nigérii má podle časopisu GEO „100 milionů lidí méně než euro na den a okázalý životní styl některých duchovních se tam stává velkým problémem“.

  CO ŘÍKÁ BIBLE: Apoštol Pavel napsal: „Nejsme . . . obchodníky s Božím slovem.“ (2. Korinťanům 2:17) Přestože Pavel měl v křesťanském sboru v 1. století významné postavení, často dělal manuální práci, aby nebyl pro druhé finanční zátěží. (Skutky 20:34) Řídil se Ježíšovým pokynem: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ (Matouš 10:7, 8)

Podobně i svědkové Jehovovi poskytují publikace a biblické vyučování zdarma. Neplatí desátky ani na svých setkáních nedělají sbírky. Všechny potřebné peníze získávají z dobrovolných darů. (Matouš 6:2, 3)

Ještě před několika desetiletími bylo nepředstavitelné, že by lidé hromadně opouštěli církve. Bůh to ale věděl a nechal nám to předem zapsat do Bible. Symbolicky přirovnal nevěrné církve k okázalé prostitutce, která se jmenuje „Velký Babylón“. (Zjevení 17:1, 5)

Takové přirovnání se hodí, protože tyto církve sice tvrdí, že jsou Bohu věrné, ale ve skutečnosti se spolčují s vládními představiteli, aby získaly moc a majetek. Ve Zjevení 18:9 se píše: „Králové země . . . s [Velkým Babylónem] smilnili.“ Pojem „Babylón“ se také hodí, protože mnoho církevních nauk a zvyků, jako například nesmrtelnost duše, Trojice a okultismus, pochází právě ze starověkého města Babylón, který byl plný falešného náboženství a pověr. * (Izajáš 47:1, 8–11)

Mocný Babylón padl, když byly „vysušeny“ vody řeky Eufrat, které kolem města tvořily ochranný vodní příkop. To otevřelo cestu Médům a Peršanům, kteří město dobyli. (Jeremjáš 50:1, 2, 38) Bylo zničeno za jedinou noc! (Daniel 5:7, 28, 30)

Také Velký Babylón „sedí na mnohých vodách“. Podle Bible tyto vody znázorňují „lidi a zástupy“ – miliony těch, kdo církve podporují. (Zjevení 17:1, 15) V Bibli je předpovězeno,  že tyto symbolické vody budou vysychat. To je znamením toho, že novodobý Babylón bude brzy a rychle zničen. (Zjevení 16:12; 18:8) Kdo ho zničí? Ti, kdo se s ním politicky spolčovali. Jejich láska se obrátí v nenávist. Bible uvádí, že „sežerou . . . masité části“ Velkého Babylónu, tedy že ho vydrancují. (Zjevení 17:16, 17) *

Kvůli tomu, co Velký Babylón čeká, nás Bůh láskyplně upozorňuje: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ (Zjevení 18:4) Tato slova jsou určena lidem, kterým se nelíbí lživé nauky a chtějí získat Boží přízeň – lidem, jako jsou Gaffar a Hediye.

Než začal Gaffar studovat Bibli, vnímal Boha jako někoho, koho musí poslouchat ze strachu. Říká: „Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že Jehova je milující Bůh a že chce, abychom ho poslouchali především z lásky.“ (1. Jana 4:8; 5:3) Hediye našla vnitřní klid, když pochopila, že Bůh nepředurčil, aby se z ní stal sirotek. Utěšily ji biblické texty jako například Jakub 1:13, kde se píše, že Bůh lidi nezkouší. Ona i Gaffar začali věřit Bibli a z Velkého Babylónu odešli. (Jan 17:17)

Až bude Velký Babylón zničen, tak ti, kdo ho poslušně opustili, aby uctívali Boha „duchem a pravdou“, budou v bezpečí. (Jan 4:23) Mají naději, že budou žít na zemi, která bude „naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. (Izajáš 11:9)

Všechny církve, které neslouží Bohu správným způsobem, budou odstraněny. Slíbil to totiž Bůh, který „nemůže lhát“. (Titovi 1:2) Naproti tomu uctívání, které Bůh schvaluje, tu bude navždy!