Přejít k článku

Přejít na obsah

  HLAVNÍ TÉMA

Dá se věřit médiím?

Dá se věřit médiím?

MNOZÍ lidé pochybují o tom, že média říkají pravdu. Například ve Spojených státech provedl Gallupův ústav v roce 2012 průzkum, ve kterém byli respondenti dotázáni, „do jaké míry věří“, že zprávy v novinách, televizi a rádiu jsou přesné, nestranné a úplné. Šest z deseti lidí odpovědělo „spíše ne“ nebo „vůbec ne“. Je taková nedůvěra oprávněná?

Řada novinářů a také organizací, pro které pracují, se zavázala k tomu, že budou uveřejňovat přesné a objektivní zprávy. Přesto existuje důvod k obavám. Proč?

  • MEDIÁLNÍ MAGNÁTI Několik velmi vlivných korporací vlastní velké mediální domy neboli vydavatelství. Tyto domy silně ovlivňují to, o jakých zprávách bude veřejnost informována, jakým způsobem a jak výrazně budou prezentovány. Protože záměrem většiny korporací je dosáhnout co nejvyšších zisků, rozhodnutí mediálních domů mohou být motivována ekonomickými zájmy. Zprávy, které by mohly snížit zisky majitelů zpravodajských organizací, často nejsou uveřejněny.

  • VLÁDA Spousta informací, které se dozvídáme z médií, se týká politiky. Vláda chce přesvědčit veřejnost, aby podporovala její politiku a členy. A protože média od ní získávají informace, novináři a vláda si občas vzájemně vypomohou.

  •  REKLAMA Ve většině zemí musí být mediální domy finančně soběstačné a hlavním zdrojem jejich příjmů je obvykle reklama. Ve Spojených státech z ní získávají časopisy 50 až 60 procent svých příjmů, noviny 80 procent a komerční televize a rádia 100 procent. Zadavatelé reklam pochopitelně nechtějí sponzorovat programy, které vrhají nepříznivé světlo na jejich výrobky nebo způsob vedení. Pokud se jim nelíbí, co zpravodajské médium uveřejňuje, mohou přejít ke konkurenci. To si velmi dobře uvědomují redaktoři, a tak se možná rozhodnou, že nezveřejní zprávy, které sponzory staví do negativního světla.

  • NEPOCTIVOST Ne všichni novináři jsou poctiví. Někteří si své příspěvky vymýšlejí. Například před několika lety chtěl jeden reportér v Japonsku zdokumentovat, že potápěči ničí korály u Okinawy. Když žádný poničený korál nenašel, zničil ho sám a pak ho vyfotografoval. K oklamání veřejnosti se používají také upravené fotografie. Nástroje na úpravu fotografií skýtají nepřeberné možnosti a některé zásahy je téměř nemožné odhalit.

  • ÚČELOVÉ OVLIVŇOVÁNÍ I když jsou fakta nevyvratitelná, to, jak budou prezentována, závisí na novináři. Která by měla být uvedena a která vynechána? Například fotbalový tým prohrál zápas o dva góly. To je fakt. Ale proč prohrál, je příběh, který může novinář vyprávět mnoha způsoby.

  • VYNECHÁNÍ INFORMACÍ Aby novinář napsal působivou zprávu, často vynechá detaily, které by ji zkomplikovaly nebo vyvolávaly další otázky. Výsledkem bývá, že některé informace jsou zveličeny a jiné zeslabeny. Jelikož televizní moderátoři a reportéři musí někdy říct spletitý příběh v jedné minutě, vynechají důležité podrobnosti.

  •  KONKURENCE V posledních desetiletích se zmnohonásobil počet televizních stanic, a tak se čas, který lidé tráví sledováním jedné stanice, dramaticky snížil. Aby zpravodajské kanály udržely zájem diváků, musí nabídnout něco výjimečného nebo zábavného. V knize Media Bias je k tomu uvedeno: „[Televizní] zprávy jsou vlastně nepřetržitým sledem záběrů, které mají lidi šokovat nebo uchvátit, a reportáže jsou kratší, aby se přizpůsobily divákům, kteří už nedokážou dlouho udržet pozornost.“

  • CHYBY Protože i novináři jsou jen lidé, zákonitě dělají chyby. Smysl věty může změnit například pravopisná nebo gramatická chyba nebo špatně umístěná čárka. Ne vždy jsou pečlivě zkontrolována fakta. Jindy mohou novináři udělat chybu v čísle. Když jim hoří termín, snadno se může stát, že místo 100 000 napíšou 10 000.

  • MYLNÉ PŘEDPOKLADY Produkovat přesné zprávy není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. To, co dnes vypadá jako fakt, zítra už faktem být nemusí. Kdysi například panoval názor, že Země je středem naší sluneční soustavy. Dnes ale víme, že obíhá kolem Slunce.

 Důvěřujte, ale prověřujte

I když není moudré věřit všemu, co čteme v novinách, neznamená to, že se nedá důvěřovat ničemu. Klíčem k vyrovnanosti je opatrnost a zároveň otevřenost jiným názorům.

Bible říká: „Nezkouší ucho slova, jako patro ochutnává jídlo?“ (Job 12:11) Přečtěte si, co vám pomůže zjistit, zda to, co slyšíte nebo čtete, je pravda.

  • POSKYTOVATEL: Pochází zpráva od důvěryhodné, uznávané osoby nebo organizace? Jakou má program nebo publikace pověst? Považují je lidé za seriózní, nebo za bulvár? Kdo platí zdroj, od kterého zpráva pochází?

  • PRAMENY: Je zřejmé, že zpráva je podepřena důkladným výzkumem? Je založena jen na jednom zdroji? Jsou prameny spolehlivé, nestranné a objektivní? Byly vybrány tak, aby předložily pouze jeden úhel pohledu?

  • ÚČEL: Má zpráva především informovat, nebo pobavit? Je jejím účelem něco prodat, nebo nějakou věc podpořit?

  • TÓN: Když je zpráva předložena rozzlobeným, nenávistným nebo velmi kritickým tónem, dá se usoudit, že se nejedná o rozumovou argumentaci, ale o útok.

  • KONZISTENTNOST: Jsou fakta v souladu s fakty v jiných článcích nebo zprávách? Pokud si protiřečí, buďte opatrní.

  • ČASOVÝ FAKTOR: Je daná informace aktuální, takže se jí dá věřit? To, co bylo před 20 lety považováno za přesné, dnes může být zpochybněno. Naproti tomu, pokud jde o nějakou novinku, informace jsou možná neúplné.

Můžete tedy médiím důvěřovat? Dobrou radu dal moudrý král Šalomoun: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15)