Dne 14. března 2015 proběhlo slavnostní zakončení 138. třídy biblické školy Strážné věže Gilead. Program se konal ve vzdělávacím středisku svědků Jehovových v Pattersonu ve státě New York. Sledovalo ho přes 14 000 diváků, buď v Pattersonu, nebo na dalších místech v přímém přenosu. Začal hudební předehrou, která se skládala ze čtyř nových písní. Během programu je potom všichni přítomní zazpívali. a

Programu předsedal Geoffrey Jackson, člen vedoucího sboru svědků Jehovových. Ve své úvodní řeči studenty vybídl, aby si to, co se naučili v Gileadu, nenechávali pro sebe, ale používali to ve prospěch ostatních. (2. Timoteovi 2:2)

Bratr Jackson mluvil o tom, jaký příklad nám dal Mojžíš. Dalo by se říct, že Mojžíšův stan nějakou dobu sloužil jako hlavní místo, kde se v Izraeli uctíval Bůh. Po nějaké době se ale hlavním místem uctívání stal svatostánek. Mojžíš pravděpodobně nesměl vstoupit do jeho nejsvětější části. Tuto výsadu měl jenom velekněz. Ale nikde v Bibli nečteme, že by si na to Mojžíš stěžoval. Naopak Árona v jeho postavení velekněze věrně podporoval. (2. Mojžíšova 33:7–11; 40:34, 35) Co se z toho učíme? „Važte si všech výsad, které máte, ale nikdy si je nehromaďte pro sebe,“ řekl bratr Jackson.

„Necháš se zastrašit zvukem padajícího listu?“ Proslov na toto téma přednesl Kenneth Flodin, pomocník vyučovacího výboru vedoucího sboru. Řekl, že studenti možná budou čelit situacím, které jim budou nahánět strach. Třeba se setkají s pronásledováním nebo dostanou náročné pověření. Bratr Flodin použil výraz z 3. Mojžíšovy 26:36 a nabádal studenty, aby si nemysleli, že se s takovými situacemi nedokážou vypořádat. Mají se na ně dívat jenom jako na suchý list. Vyzdvihl také příklad apoštola Pavla, který se spoléhal na Jehovu a díky tomu dokázal přestát mnoho náročných situací. (2. Korinťanům 1:8, 10)

„Co očekáváte?“ Další proslov měl Mark Sanderson, člen vedoucího sboru. Založil ho na zásadě z Přísloví 13:12: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ Je smutné, že život mnoha lidí je plný zklamání, protože se zaměřují na cíle, kterých nemohou dosáhnout. Třeba se snaží zbohatnout nebo být slavní.

V Ježíšově době měli někteří lidé nesprávná očekávání ohledně Jana Křtitele. (Lukáš 7:24–28) Možná doufali, že to bude filozof, který se bude zaobírat různými teoriemi a abstraktními myšlenkami. Pak byli zklamaní, protože Jan vyučoval jasné, pravdivé poselství. Jiní možná čekali člověka, který okamžitě zaujme svým vzhledem. Jenže Jan nosil oblečení běžné u chudých lidí. Zklamaní ale nebyli lidé, kteří očekávali proroka. Jan byl totiž nejenom prorok, ale i předchůdce Mesiáše. (Jan 1:29)

Bratr Sanderson z toho vyvodil poučení, že studenti nemají mít nesprávná očekávání. Až budou ve svém působišti, nemají usilovat o výsadní postavení nebo čekat, že se k nim druzí budou chovat nějak výjimečně. Mají se hlavně snažit používat to, co se v Gileadu naučili, ve prospěch bratrů a sester. Mohou to dělat tak, že se o to s nimi budou dělit, že budou posilovat jejich víru a že je budou mít ze srdce rádi. Bratr Sanderson řekl: „Chtějte pokorně sloužit svým bratrům a sestrám. A dělejte všechno pro to, abyste konali Jehovovu vůli. Potom nikdy nebudete zklamaní.“

„Syť hladové.“ Na tento námět mluvil James Cauthon, instruktor z oddělení pro teokratické školy. Řekl, že každý hladoví po lásce a uznání. Potřeboval to dokonce i Ježíš, a proto mu Jehova při křtu řekl z nebe několik laskavých slov. (Matouš 3:16, 17)

Jehova nám dal schopnost povzbuzovat a posilovat druhé laskavými slovy a čeká, že tu schopnost budeme používat. (Přísloví 3:27) „Cíleně se snažte hledat v druhých to dobré a pak je za to chvalte,“ vybízel bratr Cauthon. Když budeme bratry a sestry upřímně chválit, ujistíme je tak, že jejich snaha není zbytečná.

„Do poslední kapky.“ Další proslov měl Mark Noumair, pomocník vyučovacího výboru. Mluvil o apoštolu Pavlovi. Povzbudil studenty, aby se nespokojili s tím, že budou dělat nutné minimum. Naopak se mají stejně jako Pavel pro druhé vylévat jako tekutá oběť. To jim přinese skutečnou radost. (Filipanům 2:17, 18)

Pavel se ani v náročných situacích nevzdal. Až do smrti se namáhal pro druhé, a proto se o něm dá říct, že se vylil až do poslední kapky. Mohl prohlásit: „Běh jsem dokončil.“ (2. Timoteovi 4:6, 7) Bratr Noumair studenty vybídl, aby Pavla napodobovali a ve svém působišti věrně pracovali pro Království.

Zážitky. Michael Burnett, další instruktor Gileadu, vedl část programu, ve které studenti předváděli svoje zážitky ze služby v okolí Pattersonu.

Studentům se vždycky vyplatilo, že byli připravení mluvit s lidmi o dobré zprávě a také že se snažili používat „jazyk jejich srdce“, tedy jejich rodný jazyk. Například jednomu studentovi někdo řekl, že v obvodu, kam půjdou, mluví hodně lidí španělsky. Takže než vyrazil do služby, naučil se pomocí aplikace JW Language několik španělských slov. Během dne na ulici potkal muže, který mluvil španělsky. Bratr využil to málo, co se ze španělštiny naučil, a dal se s ním do řeči. Vedlo to k tomu, že začal studovat nejenom ten muž, ale i čtyři členové jeho rodiny.

Interview. Další část programu měl William Turner mladší, pomocník služebního výboru vedoucího sboru. Vedl interview se čtyřmi studenty. Ptal se jich, co zažili před tím, než šli do Gileadu, a co zajímavého se ve škole naučili.

Studenti popisovali, jaké myšlenky se jim z výuky nejvíc líbily. Jeden třeba řekl, co se naučil ze zprávy v 10. kapitole Lukáše. Sedmdesát učedníků, které Ježíš vyslal kázat, mělo z výsledků své služby velkou radost. I když se Ježíš radoval spolu s nimi, řekl jim, aby svoji radost nezakládali jenom na výsledcích, ale hlavně na vědomí, že má z jejich služby radost Jehova. Z toho se učíme, že skutečná radost nezávisí na našich okolnostech, ale na tom, že se Jehovovi líbí, co děláme.

Bratr Turner na studenty vztáhl slova z Filipanům 1:6. Ujistil je, že Jehova v nich „začal dobré dílo“ a že jim bude dál pomáhat.

„Nespouštěj oči z Jehovy.“ Hlavní proslov přednesl Samuel Herd, člen vedoucího sboru. Připustil, že Jehovu nemůžeme vidět doslova. Jak se tedy na něj můžeme dívat?

Jeden způsob, jak můžeme Jehovu vidět, je, že budeme zkoumat jeho stvořitelská díla, která nás o něm učí spoustu věcí. Jehova také osvítil „oči [našeho] srdce“. (Efezanům 1:18) Čím víc čteme Bibli, tím víc toho o Jehovovi víme. A čím víc toho o Jehovovi víme, tím blíž mu jsme.

Obzvlášť velkou pozornost bychom měli věnovat evangeliím. Vykreslují totiž jasný obraz Jehovy, protože popisují to, co říkal a dělal jeho Syn. Jehovovy vlastnosti napodoboval tak věrně, že mohl říct: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9)

Bratr Herd vybídl přítomné, aby nejenom zkoumali osobnost Ježíše, díky které mohou vidět Jehovu, ale aby to, co vidí, také napodobovali. Ježíš například věnoval hodně energie tomu, aby duchovně sytil druhé. I my se chceme namáhat a předávat druhým duchovní pokrm, který dostáváme.

K čemu to povede, když budeme mít na Jehovu upřené oči? Získáme stejnou jistotu, jakou měl žalmista, který napsal: „Jehovu si stále stavím před sebe. Je po mé pravici, a proto nebudu přiveden k potácení.“ (Žalm 16:8)

Závěr. Potom co studenti dostali diplomy, jeden z nich přečetl srdečný dopis, ve kterém třída vyjadřovala svoji vděčnost. V závěru bratr Jackson studentům řekl, že ne všechno, co budou druhé učit, musí být nové nebo ohromně hluboké. Většinou budou bratrům a sestrám říkat věci, které už znají. Bratr Jackson také vyzdvihl, jak důležitá je pokora. Studenti by neměli upozorňovat na sebe nebo na to, že dostali školení v Gileadu. Pozornost druhých by měli zaměřovat na Bibli a biblické publikace. Díky tomu nebudou brát radost těm, kdo možná nikdy nebudou mít příležitost se do Gileadu dostat. Naopak je budou povzbuzovat, protože jim pomohou čerpat z duchovních opatření, ke kterým mají přístup. Všichni, kdo se programu zúčastnili, odcházeli posilnění a odhodlaní sloužit svým bratrům a sestrám.