Představte si otce, který si povídá se svým sedmiletým synem. Říká mu: „Kdysi dávno Bůh udělal zemi a všechno, co je na ní, a také slunce, měsíc a hvězdy.“ Chlapec se na chvíli zamyslí a pak se zeptá: „Tati, a kdo udělal Boha?“

„Nikdo,“ odpovídá otec, „Bůh existoval vždycky.“ Synovi tato jednoduchá odpověď prozatím stačí. Ale jak roste, k otázce se stále vrací. Je pro něj těžké pochopit, že by někdo neměl žádný počátek. Vždyť i vesmír ho má. Kde se Bůh vzal? přemýšlí.

Jakou odpověď dává Bible? V podstatě stejnou jako otec v uvedeném příkladu. Mojžíš napsal: „Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.“ (Žalm 90:2, Český ekumenický překlad) Podobně prorok Izajáš zvolal: „Což to nevíš? Což jsi o tom neslyšel? Jahve je věčný Bůh, stvořitel samých konců země.“ (Izajáš 40:28, Jeruzalémská bible) A Judův dopis se zmiňuje o tom, že Bůh existoval „po celou minulou věčnost“. (Juda 25)

Z těchto biblických veršů je patrné, že Bůh je „Králem věčnosti“, jak ho nazval apoštol Pavel. (1. Timoteovi 1:17) To znamená, že existoval vždycky, nehledě na to, jak daleko do minulosti bychom šli. A bude také existovat vždycky v budoucnosti. (Zjevení 1:8) Věčná existence je jedním ze základních rysů všemohoucího Boha.

Proč je pro nás těžké tuto myšlenku pochopit? Protože kvůli omezené délce našeho života je naše pojetí času úplně jiné než Jehovovo. Jelikož Bůh je věčný, tisíc let je pro něj jako jeden den. (2. Petra 3:8) Ukažme si to na následujícím přirovnání: Uměla by si luční kobylka, která žije jako dospělý jedinec jenom asi padesát dní, představit, že my žijeme sedmdesát nebo osmdesát let? Těžko. Přitom Bible říká, že ve srovnání s naším majestátním Stvořitelem jsme jako kobylky. I naše inteligence je ve srovnání s tou jeho zcela nepatrná. (Izajáš 40:22; 55:8, 9) Proto nás nemusí překvapovat, že se některé stránky Jehovovy osobnosti vymykají lidskému chápání.

Ačkoli může být představa věčného Boha těžko pochopitelná, dává smysl. Kdyby stvořil Boha někdo jiný, byl by stvořitelem on. Bible však vysvětluje, že ten, kdo „stvořil všechny věci“, je Jehova. (Zjevení 4:11) Kromě toho víme, že vesmír kdysi neexistoval. (1. Mojžíšova 1:1, 2) Kde se tedy vzal? Nejdřív musel existovat ten, kdo ho stvořil. Ten také existoval dřív než všichni inteligentní tvorové včetně jeho jediného zplozeného Syna a andělů. (Job 38:4, 7; Kolosanům 1:15) Je proto jasné, že Bůh byl zpočátku sám. Nemohl být stvořen – neexistoval nikdo, kdo by ho stvořil.

To, že jsme zde my a také celý vesmír, tedy svědčí o existenci věčného Boha. Ten, kdo rozlehlý vesmír uvedl do pohybu a stanovil zákony, které ho řídí, existoval vždycky. Jedině on mohl vdechnout život všemu ostatnímu. (Job 33:4)