Sylvia, která pracuje ve zdravotnictví, vzpomíná: „Chodila jsem na vysokou s mnoha studenty, kteří tvrdili, že jsou věřící. Přesto podváděli při testech a brali drogy. Na jejich osobní život náboženství nemělo žádný vliv.“

Lionel zase říká: „Moji kolegové lžou a berou si neschopenku, i když nejsou nemocní. Náboženství je něco, co mají, ale nepoužívají – je jako nějaký kus nábytku, který si pořídili jen na ozdobu.“

Morálku většiny lidí dnes náboženství prakticky neovlivňuje. Mnozí lidé sice mají „způsob zbožné oddanosti“, ale „vůči její síle se prokazují jako falešní“. (2. Timoteovi 3:5) Náboženští vůdci nedávají dobrý příklad a duchovenstvo neposkytuje svým ovečkám potřebné rady z Písma k tomu, jak vést morální život. Není divu, že si hodně lidí myslí, že se Bůh nezajímá o to, jak žijí.

Z Bible vyplývá, že Bůh má city a že mu velmi záleží na tom, jak se chováme. Když se Izraelité ve starověku proti Bohu vzbouřili, „ubližovali mu“ tím. (Žalm 78:40) Naopak v případě, že někdo své špatné jednání změní, nastává v nebi velká radost. (Lukáš 15:7) Když člověk začne oceňovat nádherné vlastnosti našeho nebeského Otce, jeho láska k němu poroste a bude ho podněcovat k tomu, aby miloval to, co miluje on, a nenáviděl to, co on nenávidí. (Amos 5:15)

Noviny Deseret News, které vycházejí v Salt Lake City v Utahu, uvedly, že svědkové Jehovovi „propagují pevná rodinná pouta a vychovávají pracovité a poctivé občany“. Dále napsaly: „Jejich členové se drží vysokého morálního kodexu. Jsou přesvědčeni, že kouření, nadměrné pití, užívání drog, hazardní hry, sexuální promiskuita a homosexualita poškozují vztah člověka k Bohu.“

Jak svědkům pomáhá to, že poznávají Boží osobnost? Sylvia, citovaná v úvodu, říká: „Ve zdravotnictví je běžné podvádění. Bylo by snadné jít s davem. Když ale vím, co si o tom myslí Jehova *, pomáhá mi to, abych dělala, co je správné. Jsem šťastná a mám vnitřní klid.“ Sylvia je přesvědčená, že to, že žije podle své víry, její život zkvalitnilo.