Přejít k článku

Přejít na obsah

Poklad skrytý po staletí

Poklad skrytý po staletí

Vědec nevěří svým očím. Znovu a znovu pečlivě zkoumá kousek starověkého textu. Kaligrafické písmo a pravopis jej utvrzují, že před ním leží fragmenty nejstaršího dochovaného překladu Bible do gruzínštiny.

TENTO poklad objevil Ivane Džavachišvili koncem prosince 1922, když se zabýval původem gruzínské abecedy. Dostal se mu do ruky opis Jeruzalémského talmudu. Džavachišvili si všiml, že pod hebrejským textem jsou vidět pozůstatky textu zapsaného gruzínským písmem. *

Textem „skrytým“ pod slovy Talmudu byla část biblické knihy Jeremjáš a pocházela z pátého století n. l. Nejstarší do té doby známý rukopis gruzínské Bible byl z devátého století n. l. Zanedlouho byly objeveny další části Bible pocházející z pátého století, nebo dokonce i starší. Představte si to! Tyto opisy Bible vznikly jen několik staletí poté, co žil Ježíš a apoštolové.

Kdo byl autor tohoto překladu? Bylo to dílo jedné osoby, nebo skupiny zbožných překladatelů? Dosud nebyl nalezen žádný doklad, který by na tyto otázky poskytl odpověď. Ať už to bylo jakkoli, je zřejmé, že Bible nebo přinejmenším některé její části byly přeloženy do gruzínštiny již ve čtvrtém století a že od té doby Gruzínci znali, nebo dokonce vlastnili Boží Slovo ve své mateřštině.

To, do jaké míry Gruzínci znali Svaté Písmo, vyplývá z knihy „Umučení svaté královny Šušanik“, která byla napsána koncem pátého století. Do vyprávění tragického příběhu královny autor zařadil přímé i volné citace ze žalmů, evangelií a dalších částí Bible. Uvádí, že královnin manžel Varsken, místodržitel gruzínského království Kartli, ve snaze zalíbit se perským vládcům opustil „křesťanství“ a konvertoval k perskému zoroastrismu. Svou manželku nutil, aby to udělala také. Ona se však podle knihy odmítla své víry vzdát a během posledních dnů svého života čerpala útěchu z Bible.

Od pátého století překládání Bible do gruzínštiny a její opisování zjevně pokračovalo.  Množství rukopisů Bible v gruzínštině je dokladem tvrdé práce opisovačů a překladatelů. Podívejme se na dvě oblasti této poutavé historie, totiž na překládání a tisk Bible.

ZÁPLAVA BIBLICKÝCH PŘEKLADŮ

„Já, Giorgi, prostý mnich, jsem přeložil tuto knihu žalmů z nové řečtiny do gruzínštiny s velkou pečlivostí a úsilím.“ To jsou slova gruzínského mnicha Giorgiho Mtacmindeliho, který žil v jedenáctém století. Proč bylo potřeba Bibli překládat, když v gruzínštině existovala již několik staletí?

V jedenáctém století bylo v oběhu už jen velmi málo raných rukopisů gruzínské Bible. Některé biblické knihy byly úplně ztraceny. Také jazyk se poněkud změnil, takže pro čtenáře bylo těžké starým opisům rozumět. Novou gruzínskou Bibli se sice snažila vytvořit řada překladatelů, ale Giorgiho přínos byl nejvýznamnější. Porovnával existující gruzínské překlady s řeckými rukopisy a přeložil chybějící části, někdy dokonce celé knihy. Během dne se věnoval svým povinnostem jako představený kláštera a v noci pracoval na Bibli.

Giorgiho současník Efrem Mcire posunul jeho práci ještě o krok dál. V podstatě formuloval zásady překládání. Patřilo k nim překládat z původního jazyka, kdykoli je to možné, a věrně se držet zdrojového textu, aniž by tím utrpěla přirozenost překladu. Zavedl také zvyk používat v gruzínském překladu poznámky na okraji stránky a pod čarou. Efrem vytvořil úplně nový překlad řady biblických knih. Tito dva muži položili vynikající základ pro další překladatelskou činnost.

V následujícím století vzniklo v Gruzii mnoho literárních děl. Ve městě Gelati a Ikalto byly založeny akademie. Většina odborníků je přesvědčena, že takzvaná Gelatská bible, jež je nyní uložena v Gruzínském národním středisku rukopisů, byla kompletně novým překladem Bible, který provedl jeden z učenců v Gelati nebo v Ikaltu.

Jaký vliv mělo překládání Bible na Gruzínce? Gruzínský básník Šota Rustaveli, který žil ve dvanáctém století, napsal epos Vepchis-tqaosani (Muž v tygří kůži) a toto dílo mělo celá staletí takový vliv, že bylo označováno jako druhá gruzínská Bible. Novodobý gruzínský odborník K. Kekelidze si všiml, že ať už Rustaveli citoval přímo z Bible, nebo ne, „v některých jeho názorech se jasně odráží různé biblické pasáže“.  Epos je sice velmi idealistický, ale mluví o takových hodnotách, jako je pravé přátelství, štědrost, úcta k ženám a nesobecká láska k cizincům. Tyto a další hodnoty, které obsahuje Bible, hrály po celé generace významnou úlohu v myšlení Gruzínců a ještě dnes jsou pokládány za morální vzor.

TISK BIBLÍ — ZÁLEŽITOST KRÁLOVSKÉ RODINY

Na konci sedmnáctého století si gruzínská královská rodina velmi přála, aby se tiskly Bible. Král Vachtang VI. proto nechal v hlavním městě Tbilisi postavit tiskárnu. Text Bible však tehdy nebyl připraven. K dispozici byly jen neúplné rukopisy některých částí a jejich jazyk byl zastaralý. Přepracováním a doplněním textu Bible byl pověřen vynikající jazykovědec Sulchan-Saba Orbeliani.

Orbeliani bral svou práci velmi zodpovědně. Znal několik jazyků včetně řečtiny a latiny, a tak mohl čerpat nejen z existujících gruzínských rukopisů, ale i z různých dalších zdrojů. Jeho novátorský přístup se však nelíbil představitelům gruzínské pravoslavné církve. Obvinili ho, že církev zradil, a podařilo se jim přesvědčit krále, aby jeho práci na Bibli zastavil. Některé gruzínské zdroje uvádějí, že na jednom církevním koncilu kněží Orbelianiho přinutili, aby Bibli, na které celá léta pracoval, spálil.

Je zajímavé, že jedna kopie Mcchetského rukopisu, které se také říká Sabova bible a zachovala se až dodnes, obsahuje poznámky psané Orbelianim. Někteří však pochybují, zda je to ta Bible, proti které duchovenstvo bojovalo. S jistotou lze Orbelianimu připsat pouze její dodatek.

Navzdory překážkám bylo pro některé členy královské rodiny vytištění Bible dále prioritou. Několik jejích částí vyšlo tiskem v letech 1705 až 1711. Díky úsilí gruzínských knížat Bakariho a Vachuštiho se nakonec podařilo v roce 1743 vytisknout celou Bibli. Stejně jako pro Ivaneho Džavachišviliho v roce 1922, i pro tehdejší Gruzínce to bylo, jako kdyby objevili skrytý poklad.

^ 3. odst. Ve starověku byl materiál na psaní vzácný a drahý. Bylo tedy běžným zvykem vyškrábat z rukopisu původní text a použít materiál znovu. Takovým rukopisům se říkalo palimpsesty, z řeckého slova, které znamená „opět seškrábaný“.