Dopis z Madagaskaru

Znělo to jako nádherná hudba

S MANŽELEM jsme odjížděli do svého nového misionářského působiště — na ostrov Madagaskar. Rozloučili jsme se s rodinou a přáteli, zamáčkli slzu a sebrali odvahu. Důvěřovali jsme, že Jehova pro nás vybral to nejlepší místo a že tam bude s námi.

Nikdy nezapomeneme na první sborové shromáždění, kterého jsme se tam zúčastnili. Připadalo nám, jako by bratr, který vedl studium Strážné věže, dirigoval symfonický orchestr. Malgašsky jsme rozuměli tak málo, že nám ta řeč zněla jako nádherná hudba. Správně chápat, co se říká, jsme dokázali až mnohem později.

Když jsem jednou na shromáždění poprvé porozuměla doplňující otázce, spontánně jsem na ni nahlas odpověděla. Ti, kdo seděli poblíž, to zaslechli, a já jsem si musela zakrýt pusu, abych se hlasitě nerozesmála. I když mi bylo trapně, měla jsem radost, že jsem konečně něco pochytila.

Přišlo mi, že místo abych byla v kazatelské službě pro druhé příkladem, musí mě moji spolupracovníci takříkajíc vodit za ručičku. Bratři a sestry mi laskavě vysvětlovali, jak se mám ve službě srozumitelně vyjadřovat. Radili mi, co říkat a které biblické texty používat.

Když jsem jednou byla s místní sestrou ve službě, nějaký klučina začal pokřikovat: „Vazaha! Vazaha!“, což je běžný malgašský výraz, který znamená „cizinka“. Přidaly jsme do kroku a doufaly jsme, že se neseběhnou další děti, které by se k němu připojily. Najednou se ale jiný kluk na toho křiklouna obořil: „Ona přece není žádná cizinka! Umí mluvit po našem.“ Řekl to tak rychle, že jsem mu vůbec nerozuměla, a tak mi to moje spolupracovnice musela přeložit. Přesto jsem měla ohromnou radost. Konečně jsem si na Madagaskaru začala připadat jako doma.

Několikrát se stalo, že když mi bylo smutno, do dlaně mi vklouzla dětská ručička. Podívala  jsem se dolů a uviděla rozesmátý obličej, který jakoby říkal: „Mám radost, že jsi tady.“ Těm dětem zjevně vůbec nevadilo, že si s nimi neumím dobře popovídat. Mladí lidé ve sboru jsou opravdu požehnáním od Jehovy. Jedna mladá sestra, která se jmenuje Hasina, se stala mou osobní tlumočnicí. Mám pocit, že mi rozumí i tehdy, když to nikdo jiný nedokáže. Když si povídám s přáteli ve sboru a dostanu se do úzkých, často mi přijde na pomoc a vysvětlí jim, co chci vlastně říct.

S manželem jsme sloužili ve sboru, který se měl rozdělit. Biblická studia s lidmi, kteří žili na území nově vytvořeného sboru, proto museli převzít jiní zvěstovatelé. Jistá sestra mě poprosila, abych se ujala jednoho z jejích studií. Měla jsem z toho obavy a tvrdila jsem, že bych to ještě nedokázala, ale sestra mě vytrvale přesvědčovala, ať to zkusím. Řekla mi, že s Jehovovou pomocí to určitě zvládnu. Laskavě se na mě podívala a co nejjednoduššími slovy mě ujistila, že brzy budu umět druhé vyučovat tak, jak bych si to přála. Moc mě to povzbudilo.

Ta žena, se kterou jsem začala studovat, udělala velký pokrok. Když jsem byla jednou venku, zaslechla jsem, jak na mě volá. Spolu se svým partnerem právě šli uzavřít zákonný sňatek. I její manžel začal studovat a oba se teď snaží dosáhnout několika duchovních cílů. Mimo jiné se chtějí dát pokřtít. Mám z toho velkou radost, i když vím, že lidi k sobě přitahuje Jehova.

Na Madagaskaru jsme se toho už hodně naučili. Po rodině a přátelích se nám sice stýská, ale máme pocit, jako by tu tak trochu byli s námi. Často o nich mluvíme s místními bratry a sestrami, a ti se nás dnes už dokonce ptají, jak se našim přátelům a rodinám doma daří. Těšíme se na to, až se obě naše „rodiny“ sejdou.

Když místní lidé mluví, stále mi to zní jako hudba. Teď už ale rozumím tomu, co říkají. Těším se na dobu, až budu schopná se k té hudbě harmonicky připojit, a ne jen ze sebe občas vydat pár tónů. Připomínám si Ježíšova slova: „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti.“ (Matouš 6:34) Proto se dál budeme učit „notu za notou“, slovo za slovem. A prozatím se budu snažit, abych měla sluch, mysl a srdce dobře naladěné, a mohla tak spolupracovat bok po boku se svými trpělivými a milými bratry a sestrami tady na Madagaskaru.

[Obrázek na straně 25]

Ve službě s Hasinou