Hérodotos se rozhodl zdokumentovat příčiny řeckých válek a především příčiny nájezdů Peršanů v letech 490 a 480 př. n. l., ke kterým došlo v době, kdy byl ještě malý. K tomuto hlavnímu tématu přidal mnoho dodatečných informací o každém národu, který byl perským tažením nějak poznamenán.

Hérodotos byl rozený vypravěč. S velkou pečlivostí a s nadšením všechno zaznamenával a neopomenul žádný detail, který považoval za důležitý a který doplňoval celkový obraz vyprávění. Jeho dílo je úžasné v tom, že nemohl vycházet ze státních záznamů, které by chronologicky popisovaly historické události. Tehdy totiž bylo takových záznamů jenom málo.

Zaznamenáváním událostí se v té době nikdo moc neobtěžoval, snad jedině když chtěl zvěčnit něčí slavné činy vytesáním nápisu na pomník. Hérodotos se tedy musel při práci spoléhat na pozorování, tradice a svědectví druhých lidí. Aby získal potřebné informace, hodně cestoval. Vyrůstal v řecké kolonii Halikarnas (současný Bodrum na jihozápadě Turecka) a navštívil řadu míst v Řecku.

 Vydal se na sever k Černému moři a do Skytie (území dnešní Ukrajiny) a na jih do Palestiny a Horního Egypta. Směrem na východ zřejmě navštívil Babylón a poslední dny svého života prožil pravděpodobně na západě v jedné řecké kolonii ležící na území dnešní jižní Itálie. Kamkoli se vypravil, tam pozoroval a vyptával se a díky tomu sesbíral informace od lidí, kteří mu připadali nejvěrohodnější.

Jak spolehlivé jsou Hérodotovy záznamy? Informace o zemích, které navštívil, a o věcech, které viděl na vlastní oči, jsou považovány za přesné. Popis zvyků, které Řekové neznali – třeba skytské královské pohřby nebo egyptská mumifikace – do určité míry odpovídá archeologickým nálezům. Jeden autor napsal, že množství informací, které Hérodotos o Egyptu poskytl, „je důležitější než cokoli, co bylo ve starověku o této zemi napsáno“.

Často ale neměl jinou možnost než spoléhat se na pochybná svědectví. Lidé v jeho době navíc věřili tomu, že do lidských záležitostí zasahují pohanští bohové. A tak ne všechno, co napsal, odpovídá normám dnešních historiků. Přesto se snažil odlišovat fakta od mýtů. Moudře poznamenal, že nevěří všemu, co kdo řekl. Získané informace pečlivě zkoumal a porovnával a až pak dělal závěry.

Dějiny jsou Hérodotovým životním dílem. Když vezmeme v úvahu, jaké zdroje měl k dispozici, byl to mimořádný výkon.