Bůh mě podporoval ve všech mých zkouškách

Vypráví Victoria Colloyová

Jeden lékař řekl mamince: „Pro vaši dceru už nemůžeme nic udělat. Po zbytek života bude muset chodit o berlích a nosit nožní dlahy.“ Byla jsem zdrcena. Jak budu žít, když nemůžu chodit?

NARODILA jsem se 17. listopadu 1949 ve městě Tapachula v mexickém státě Chiapas jako nejstarší ze čtyř dětí. Zpočátku jsem byla veselé, zdravé dítě, ale v šesti měsících jsem přestala lézt a zhoršila se moje pohyblivost. O dva měsíce později jsem se už nedokázala hýbat vůbec. Podobné příznaky měly i jiné děti v Tapachule a místní lékaři si s tím nevěděli rady. Potom nás přijel vyšetřit jeden ortoped z Mexico City. Ukázalo se, že máme poliomyelitidu neboli dětskou obrnu.

Ve třech letech mi operovali kyčel, kolena a kotníky. Později jsem měla problémy i s pravým ramenem. Od šesti let jsem se léčila v dětské nemocnici v Mexico City. Maminka musela zůstat v Chiapasu, protože tam pracovala na farmě, a tak jsem v Mexico City bydlela u babičky. Většinu času jsem ale stejně byla v nemocnici.

V osmi letech se můj zdravotní stav trochu zlepšil. Během let se ale postupně zhoršoval, až jsem se přestala hýbat úplně. Tehdy lékaři řekli, že po zbytek života budu muset chodit o berlích a nosit nožní dlahy.

Do svých patnácti let jsem podstoupila dvacet pět operací — na páteři a nohách včetně kolen, kotníků a prstů. Po každé operaci následovala rehabilitace. Jednou mi po operaci dali nohy do sádry. Když mi ji sundali, musela jsem podstoupit bolestivá cvičení.

Nalézám opravdovou útěchu

Když jsem se v jedenácti letech zotavovala po jedné operaci, navštívila mě maminka. Dala mi časopis, ve kterém se dočetla, že Ježíš léčil nemocné, a dokonce způsobil, že jeden ochrnutý člověk začal chodit. Byla to Strážná věž, kterou vydávají svědkové Jehovovi. Časopis jsem si schovala pod polštář, ale jednoho dne zmizel. Našly ho totiž sestřičky a vzaly mi ho. Za to, že jsem ho četla, mi navíc vyhubovaly.

Po roce za mnou maminka přijela z Chiapasu znovu. Tehdy už se svědky Jehovovými studovala Bibli. Přinesla mi knihu Od ráje ztraceného k ráji znovu  získanému. * Řekla: „Jestli chceš žít ve slíbeném novém světě, kde tě Ježíš uzdraví, musíš studovat Bibli.“ A tak jsem přes babiččin odpor začala ve čtrnácti letech studovat se svědky i já. Následující rok moje léčba skončila, protože nemocnice byla pouze pro děti.

Překonávám problémy

Byla jsem velmi sklíčená. Kvůli odporu babičky jsem se musela vrátit do Chiapasu a žít s rodiči. Doma to však nebylo snadné, protože otec byl alkoholik. Nějakou dobu jsem měla pocit, že nemá cenu žít, a dokonce jsem uvažovala o tom, že se otrávím. Ale jak jsem pokračovala ve studiu Bible, můj postoj k životu se měnil. Slib, že na zemi bude ráj, mi dodával optimismus.

O nádherné vyhlídce, kterou předkládá Bible, jsem začala mluvit s druhými. (Izajáš 2:4; 9:6, 7; 11:6–9; Zjevení 21:3, 4) Nakonec jsem byla 8. května 1968 pokřtěna jako svědek Jehovův. Bylo mi tehdy osmnáct let. Od roku 1974 věnuji každý měsíc více než 70 hodin tomu, abych lidi seznamovala s nadějí, která mi dává sílu žít.

Produktivní a uspokojující život

Časem jsme se s maminkou přestěhovaly do města Tijuana blízko hranic se Spojenými státy. Žijeme v domě, který je uzpůsobený našim potřebám. Uvnitř se mohu pohybovat s pomocí berlí a ortéz, a když vařím, peru a žehlím, používám invalidní vozík. Do služby jezdím na speciálně upraveném elektrickém vozíku.

O Bibli mluvím s lidmi nejen na ulici a u nich doma, ale také pravidelně před blízkou nemocnicí rozmlouvám s pacienty, kteří tam čekají. Potom na svém elektrickém vozíku jedu na nákup, a když se vrátím, pomůžu mamince s vařením a domácími pracemi.

Finanční prostředky získávám prodejem už nošeného oblečení. Mamince je teď 78, prodělala tři infarkty, a proto se musí šetřit. Starám se tedy o to, aby měla léky a zdravý jídelníček. Přestože obě máme zdravotní potíže, snažíme se být na všech sborových shromážděních. Na křesťanské službě se nyní podílí více než třicet lidí, s kterými jsem studovala Bibli.

Jsem přesvědčená, že nakonec se splní biblický slib: „V tom čase [v Božím novém světě] bude chromý šplhat jako jelen.“ Prozatím mi poskytují útěchu tato Boží slova: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izajáš 35:6; 41:10) *

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 12]

V sedmi letech, když jsem nosila nožní dlahy

[Obrázek na straně 13]

Do služby jezdím na speciálně upraveném elektrickém vozíku