Přejít k článku

Učí Bible nauku „jednou spasen, navždy spasen“?

Učí Bible nauku „jednou spasen, navždy spasen“?

Co říká Bible

 Ne, nauku „jednou spasen, navždy spasen“ Bible neučí. Člověk, který byl díky své víře v Ježíše Krista spasen, může později víru a spásu s ní spojenou ztratit. Bible říká, že pokud si máme víru udržet, vyžaduje to velké úsilí, je to „tvrdý boj“. (Juda 3, 5) Prvním křesťanům, kteří už v Ježíše věřili, bylo řečeno: „Pracujte stále na své vlastní záchraně [neboli spáse] s bázní a chvěním.“ (Filipanům 2:12)

Biblické verše, které vyvracejí nauku „jednou spasen, navždy spasen“

  •   Bible varuje před vážnými hříchy, kvůli kterým člověk nebude moct vstoupit do Božího království. (1. Korinťanům 6:9–11; Galaťanům 5:19–21) Kdyby ale nebylo možné o spásu přijít, taková varování by neměla žádný smysl. Bible naopak říká, že ten, kdo byl spasen, se může znovu začít dopouštět vážných hříchů a odpadnout od víry. Například v Hebrejcům 10:26 se píše: „Jestliže totiž svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy.“ (Hebrejcům 6:4–6; 2. Petra 2:20–22)

  •   To, jak je důležité udržet si víru, Ježíš ukázal v jednom podobenství. Sebe v něm přirovnal k vinné révě a své následovníky k jejím větvím. Někteří z nich budou po určitou dobu přinášet ovoce, to znamená dávat svými skutky najevo víru, ale později to dělat přestanou. Takoví lidé budou jako neplodná větev zahozeni a přijdou o spásu. (Jan 15:1–6) Podobné přirovnání použil apoštol Pavel. Řekl, že křesťané, kteří si neudrží víru, budou obrazně řečeno odříznuti. (Římanům 11:17–22)

  •   Křesťané jsou v Bibli vybídnuti: „Zůstaňte ... bdělí.“ (Matouš 24:42; 25:13) Mohlo by se totiž stát, že duchovně usnou – třeba tak, že začnou dělat „skutky, které patří tmě“ nebo budou zanedbávat něco z toho, co jim přikázal Ježíš. V takovém případě by o spásu přišli. (Římanům 13:11–13; Zjevení 3:1–3)

  •   Hodně biblických veršů ukazuje, že ti, kdo byli spaseni, musí věrně vytrvat až do konce. (Matouš 24:13; Hebrejcům 10:36; 12:2, 3; Zjevení 2:10) Křesťané v prvním století měli radost, když zjistili, že jejich bratři a sestry neztrácejí pevnou víru. (1. Tesaloničanům 1:2, 3; 3. Jana 3, 4) Zdálo by se vám logické, že by Bible zdůrazňovala, jak je důležité věrně vytrvat, kdyby měli zaručenou spásu i ti, kdo nevytrvají?

  •   Apoštol Pavel si byl svojí spásou jistý až ve chvíli, kdy ho čekala smrt. (2. Timoteovi 4:6–8) Do té doby si uvědomoval, že kdyby podlehl svým tělesným touhám, mohl by o spásu přijít. Napsal: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:27; Filipanům 3:12–14)