Některé starší překlady Bible, například Kralická bible, používají v některých verších slovo „peklo“. (Žalm 16:10; Skutky 2:27 a) Jak je vidět na průvodním obrázku, hodně lidí věří, že peklo je místem věčných muk, kde hříšní lidé trpí. Je to ale podle Bible pravda?

V tomto článku se dozvíte:

•  Je peklo místo, kde lidé věčně trpí?

•  Co znamená Ježíšovo podobenství o boháči a Lazarovi?

•  Je peklo symbolem věčného odloučení od Boha?

•  Byl někdy z pekla někdo propuštěn?

•  Biblické verše o pekle neboli hrobu

•  Výrazy v původních jazycích Bible

•  Historie nauky o pekelném ohni

 Ne. Původní slova, která jsou v některých Biblích přeložená jako „peklo“ (hebrejské slovo „šeol“ a řecké slovo „hádes“), v podstatě znamenají „hrob“, obrazný hrob lidstva. Bible říká, že lidé, kteří jsou v tomto „hrobě“, nežijí, tedy neexistují.

•   Mrtví si nic neuvědomují, ani necítí bolest. „Ani konání, ani myšlení, ani vědění, ani moudrost nejsou v šeolu, kam odcházíš.“ (Kazatel 9:10, Jeruzalémská bible) V pekle neboli šeolu se neozývá sténání hříšníků. V Bibli se píše: „Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu [šeolu, Jeruzalémská bible] ať klesnou v mlčení!“ (Žalm 31:18, Bible21; Žalm 115:17)

•   Bůh stanovil, že trestem za hřích je smrt, a ne mučení v ohnivém pekle. Prvnímu člověku Adamovi Bůh řekl, že když poruší jeho zákony, čeká ho smrt. (1. Mojžíšova 2:17) Neříkal nic o věčném mučení v pekle. Když Adam zhřešil, Bůh mu řekl, co ho čeká: „Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Adam měl přestat existovat. Kdyby ho Bůh chtěl poslat do pekla, určitě by mu to řekl. Trest za porušení svých zákonů Bůh nezměnil. Dlouho potom, co Adam zhřešil, Bůh inspiroval jednoho pisatele Bible, aby napsal: „Mzda, kterou dává hřích, je smrt.“ (Římanům 6:23) Žádný další trest není potřeba. „Kdo totiž zemřel, je zproštěn hříchu.“ (Římanům 6:7)

•   Už jen představa věčného mučení je Bohu odporná. (Jeremjáš 32:35) Něco takového je v rozporu s tím, co říká Bible – že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) Bůh chce, abychom ho uctívali z lásky, ne proto, že se bojíme, že budeme věčně trpět v pekle. (Matouš 22:36–38)

•   Do pekla šli i dobří lidé. Z některých překladů Bible, které používají slovo „peklo“, vyplývá, že i věrní Boží služebníci, jako byli Jákob a Job, čekali, že půjdou do pekla. (1. Mojžíšova 37:35; Job 14:13) Dokonce i o Ježíši Kristu se píše, že po smrti byl v pekle, než byl vzkříšen. (Skutky 2:31, 32) Z toho je vidět, že slovo „peklo“ se v těchto překladech Bible vztahuje na hrob. b

 Toto podobenství vyprávěl Ježíš a je zapsané u Lukáše 16:19–31. Podobenství jsou příběhy, které využívají přirovnání, a mají posluchačům předat nějaké morální nebo duchovní poučení. Podobenství o boháči a Lazarovi nevypráví o skutečných událostech. (Matouš 13:34) Více se o něm dočtete v článku „Kdo byli boháč a Lazar?“.

 Ne. Nauka, že mrtví si můžou uvědomovat, že jsou odloučení od Boha, je v rozporu s Biblí. Bible jasně říká, že mrtví si neuvědomují vůbec nic. (Žalm 146:3, 4; Kazatel 9:5)

 Ano. V Bibli je zaznamenáno devět příběhů lidí, kteří zemřeli (podle některých Biblí byli „v pekle“) a pak byli vzkříšeni zpátky k životu. c Kdyby si „v pekle“ uvědomovali, co se kolem nich děje, určitě by o tom pak vyprávěli. Nikdo z nich ale neříkal, že by zažil mučení nebo cokoli jiného. Proč? Protože jak učí Bible, vůbec nic si neuvědomovali, jako by tvrdě spali. (Jan 11:11–14; 1. Korinťanům 15:3–6)