Přejít k článku

Co je křest?

Co je křest?

Co říká Bible

 Křest je úplné ponoření člověka do vody. a V Bibli se píše o křtu mnoha lidí. (Skutky 2:41) Mluví se v ní například o křtu Ježíše, který byl ponořen do řeky Jordánu. (Matouš 3:13, 16) Podobně když o několik let později jeden Etiopan poprosil Filipa, aby ho pokřtil na místě, kolem kterého jeli, oba dva kvůli tomu „vešli do vody“. (Skutky 8:36–40)

 Ježíš učil, že ti, kdo se chtějí stát jeho následovníky, se musí dát pokřtít. (Matouš 28:19, 20) Apoštol Petr tuhle podmínku zopakoval. (1. Petra 3:21)

V tomhle článku:

 Co křest znamená?

 Křest je veřejným projevem toho, že člověk lituje svých hříchů a slíbil Bohu, že bude bezpodmínečně dělat to, co si přeje. To znamená, že bude ve všech oblastech života vždycky poslouchat Boha a Ježíše. Člověk, který se dává pokřtít, se vydává na cestu k věčnému životu.

 Ponoření pod hladinu vhodně symbolizuje změnu, kterou člověk ve svém životě udělal. Jak to? V Bibli je křest přirovnaný k pohřbení. (Římanům 6:4; Kolosanům 2:12) Ponořením člověk dává najevo, že jakoby zemřel vzhledem ke svému dřívějšímu způsobu života. Když je z vody vyzdvižen, znamená to, že začíná nový život jako křesťan zasvěcený Bohu.

 Co Bible říká o křtinách neboli křtu novorozenců?

 Pojem „křtiny“ se v Bibli nevyskytuje. b Ani se v ní neříká, že by měli být novorozenci křtěni.

 Křest novorozenců není v souladu s tím, co učí Bible. Vyplývá z ní, že člověk, který se chce dát pokřtít, musí splňovat určité požadavky. Například by měl rozumět minimálně základním biblickým naukám a žít podle nich. Měl by upřímně litovat svých hříchů. A v modlitbě by měl svůj život zasvětit Bohu. (Skutky 2:38, 41; 8:12) To jsou věci, které novorozenec udělat nemůže.

 Co znamená být pokřtěn ve jménu Otce, Syna a svatého ducha?

 Ježíš svým následovníkům řekl: „Čiňte učedníky…, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) „Ve jménu“ znamená, že ten, kdo se křtí, uznává moc a postavení Otce a Syna a taky úlohu Božího svatého ducha. Ukažme si to na příkladu. Apoštol Petr řekl muži, který byl od narození chromý: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3:6) Je jasné, jak to myslel. Vlastně tím řekl, že uznává Ježíšovo postavení, a připsal mu za to zázračné uzdravení zásluhy.

  •   „Otec“ je Bůh Jehova. c Jako stvořitel, dárce života a všemohoucí Bůh má absolutní moc. (1. Mojžíšova 17:1; Zjevení 4:11)

  •   „Syn“ je Ježíš Kristus, který za nás dal svůj život. (Římanům 6:23) Pokud nechápeme a neuznáváme Ježíšovu klíčovou úlohu v Božím záměru s lidmi, nemůžeme být zachráněni. (Jan 14:6; 20:31; Skutky 4:8–12)

  •   „Svatý duch“ je aktivně působící Boží síla. d Bůh ho používal k tomu, aby tvořil, dával život, předával poselství svým prorokům a dalším lidem a aby jim dával sílu dělat to, co si přeje. (1. Mojžíšova 1:2; Job 33:4; Římanům 15:18, 19) Bůh taky použil svatého ducha k tomu, aby vedl pisatele Bible a oni zapsali jeho myšlenky. (2. Petra 1:21)

 Je hřích dát se pokřtít znovu?

 Není neobvyklé, že se člověk rozhodne změnit svoje náboženství. Ale co když už byl pokřtěn v církvi, do které patřil předtím? Byl by to hřích, kdyby se dal pokřtít znovu? Někdo by řekl, že ano, a svůj názor možná zakládá na Efezanům 4:5, kde se píše: „Je jeden Pán, jedna víra, jeden křest.“ Tenhle verš ale neznamená, že by člověk nemohl být znovu pokřtěn. Jak to?

 Kontext. Kontext Efezanům 4:5 ukazuje, co měl apoštol Pavel na mysli. Chtěl zdůraznit, že praví křesťané musí být jednotní v tom, čemu věří. (Efezanům 4:1–3, 16) Taková jednota je možná jenom v případě, že následují stejného Pána, Ježíše Krista, rozumí stejně biblickým naukám a řídí se stejnými biblickými požadavky pro křest.

 Apoštol Pavel vybídl některé učedníky, aby se dali pokřtít ještě jednou. Důvodem bylo, že při svém prvním křtu úplně nerozuměli křesťanskému učení. (Skutky 19:1–5)

 Správný základ pro křest. Aby Bůh křest schválil, musí člověk správně rozumět tomu, co Bible učí. (1. Timoteovi 2:3, 4) Pokud je člověk pokřtěný na základě náboženských nauk, které jsou v rozporu s Biblí, takový křest Bůh neuznává. (Jan 4:23, 24) Ten člověk to možná myslel upřímně, ale nejednal „podle přesného poznání“. (Římanům 10:2) Aby získal Boží schválení, musí poznat pravdu z Bible, žít podle toho, co se naučil, zasvětit svůj život Bohu a dát se znovu pokřtít. V tomhle případě není opakovaný křest hřích. Naopak je to něco správného, co by měl člověk udělat.

 Další křty, o kterých se píše v Bibli

 Bible se zmiňuje i o dalších křtech, které měly ale jiný význam než křest Kristových následovníků ponořením do vody. Podívejme se na pár příkladů.

 Křest, kterým křtil Jan Křtitel. e Židé a židovští proselyté, které pokřtil Jan, tak dali najevo, že litují svých provinění proti Mojžíšovu zákonu – zákonu, který dal Bůh Izraelitům prostřednictvím Mojžíše. Janův křest připravoval lidi na to, aby poznali a přijali Mesiáše, Ježíše z Nazaretu. (Lukáš 1:13–17; 3:2, 3; Skutky 19:4)

 Ježíšův vlastní křest. Křest, jakým Jan Křtitel pokřtil Ježíše, byl jedinečný. Ježíš byl dokonalý člověk a nikdy nezhřešil. (1. Petra 2:21, 22) Takže jeho křest neznamenal, že by litoval svých hříchů nebo žádal „Boha o dobré svědomí“. (1. Petra 3:21) Ježíš svým křtem ukázal, že se dává Bohu k dispozici, aby jako předpovězený Mesiáš neboli Kristus dělal to, co si přeje. K tomu patřilo i to, že za nás obětuje svůj život. (Hebrejcům 10:7–10)

 Křest svatým duchem. Jan Křtitel i Ježíš Kristus mluvili o křtu svatým duchem. (Matouš 3:11; Lukáš 3:16; Skutky 1:1–5) Tenhle křest není to samé jako křest ve jménu svatého ducha. (Matouš 28:19) Jak to?

 Jen určitý počet Ježíšových následovníků je pokřtěný svatým duchem. Jsou svatým duchem pomazaní, aby z nebe společně s Kristem sloužili nad zemí jako králové a kněží. f (1. Petra 1:3, 4; Zjevení 5:9, 10) Budou vládnout milionům Ježíšových následovníků, kteří mají naději, že budou žít věčně v ráji na zemi. (Matouš 5:5; Lukáš 23:43)

 Křest v Krista Ježíše a jeho smrt. Ti, kdo jsou pokřtěni svatým duchem, jsou taky „pokřtěni v Krista Ježíše“. (Římanům 6:3) Tenhle křest se proto vztahuje na Ježíšovy pomazané následovníky, kteří s ním budou vládnout v nebi. Tím, že jsou pokřtěni v Ježíše, se stávají součástí jeho pomazaného sboru. On je hlava a oni jsou tělo. (1. Korinťanům 12:12, 13, 27; Kolosanům 1:18)

 Pomazaní křesťané jsou taky „pokřtěni v [Ježíšovu] smrt“. (Římanům 6:3, 4) Podle Ježíšova příkladu žijí obětavě, poslouchají Boha a zříkají se naděje na věčný život na zemi. Tenhle symbolický křest je dokončen, když zemřou a jsou vzkříšeni k životu v nebi jako duchovní bytosti. (Římanům 6:5; 1. Korinťanům 15:42–44)

 Křest ohněm. Jan Křtitel svým posluchačům řekl: „[Ježíš] vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Má v ruce lopatu k převívání a úplně vyčistí svůj mlat. Shromáždí svou pšenici do sýpky, ale plevy spálí v ohni, který není možné uhasit.“ (Matouš 3:11, 12) Všimněte si, že mezi křtem ohněm a křtem svatým duchem jsou určité rozdíly. Co Jan tímhle přirovnáním myslel?

 Pšenice představuje ty, kdo budou Ježíšovi naslouchat a řídit se tím, co učí. Takoví lidé mají možnost být pokřtěni svatým duchem. Plevy představují ty, kdo Ježíše poslouchat nebudou. Ti budou pokřtěni ohněm, což znamená, že budou navždy zničeni. (Matouš 3:7–12; Lukáš 3:16, 17)

a Slovo křest pochází „z řeckého baptisma od slovesa baptein, jež znamená ponořiti do vody“. (Příruční slovník biblický, Pavel Škrabal, strana 257)

b Křtinami se označuje obřad, který se vykonává v některých církvích. Novorozenec při něm dostane jméno a je „pokřtěn“ tak, že se mu hlava pokropí nebo poleje vodou.

c Jehova je Boží jméno. (Žalm 83:18) Viz článek „Kdo je Jehova?“.

e Viz článek „Kdo byl Jan Křtitel?“.

f Viz článek „Kdo jde do nebe?“.

g Výraz „křty“ se v Bibli taky používá k popisu určitého obřadního očišťování, jako je ponoření nádobí do vody. (Marek 7:4; Hebrejcům 9:10) To se samozřejmě naprosto liší od úplného ponoření pod vodu jako v případě Ježíše a jeho následovníků.